Medovina
Medovina patřila ve středověku k hlavním přirozeným opojným nápojům našich zemí a nahrazovala tehdy všechny lihové nápoje. Byla považována za nejdokonalejší nápoj a jako taková byla i obětním darem bohům. Dodávala se do sklepů panstva, na hrady, klášterům a duchovenstvu. Medovinou se platily i naturální dávky pánům. Staročeskou medovinu odebírala na své dvory řada významných domácích i zahraničním osob - podle dochovaných záznamů např. v roce 1427 Vojtěch Šlik - nejvyšší komoří, v roce 1430 hofmistr Vilém ze Švihova, v roce 1432 nejvyšší kancléř Hanuš Pflug, v roce 1440 markrabata Brandenburská, v roce 1453 král Ladislav, v roce 1458 král Jiří z Poděbrad...
Již tehdy se vyrábělo několik druhů medoviny - tmavá, světlá, hořká apod. Přesto však s tehdejšími znalostmi mikrobiologie kvasných procesů byl výsledek velmi nejistý. Tato skutečnost a levnější surovina zvýhodňovala výrobně méně rizikové produkty - víno již od časů Karla IV. a později také pivo. Velký úpadek výroby medoviny pak nastal v době třicetileté války po roce 1620 v souvislosti s velkým úbytkem obyvatelstva i včelstev a nedostatkem medu.Rehabilitaci tohoto tradičního nápoje a vytvoření jeho nové pozice v sortimentu vín umožňuje především jeho unikátní komplexní složení dané základní surovinou - medem a jeho obsahovými látkami antibakteriálního charakteru - především propolisu, pylu aj. i soubor jednoduchých cukrů tvořící nezkvašený medový podíl.
Medovina je připravena kvašením ze směsi medu a vody, do které mohou být přidány různé ingredience pro zlepšení chuti, jako například bylinky či koření. Návodů je celá řada.
Medovinu je možné podávat ohřátou (ale ne svařenou, stačí jen ohřát do okamžiku, kdy z ní začnou ucházet bublinky) s kolečkem citronu, nebo naopak vychlazenou. Ohřátou medovinu doporučuji v chřipkovém období jako preventivní léčbu. Vynikající je rovněž smíchaná s červeným vínem.
